Historie 3D kina

Ačkoliv se zdá, že jde o novinku posledních let, ze 3D obrázků se těšili už naši předci před více jak 100 lety. Pomocí stereoskopických fotografií mohli návštěvníci Světové výstavy v Londýně obdivovat prostorovou stereofotografii Křišťálového paláce již v roce 1851. Samotný vynález stereoskopie se pak datuje rokem 1838.

Zpočátku samozřejmě nejvíce vynález zaujal zábavní průmysl. Oblíbenou hříčkou a suvenýrem se staly stereoskopy (kukátka) s obrázky měst (a více či méně obnažených slečen). Ostatně podobná papírová kukátka jak suvenýry koupíte i dnes.

Za první 3D film se považuje Příjezd vlaku od bratří Lumiérových. Diváci tehdy měli takový prostorový vjem, že v panice prchali ze sálu, protože se báli, že do nich vlak narazí. Od té doby vzniklo více jak 250 filmů a televizních programů ve 3D.

Přestože technologie natáčení je v podstatě pořád stejná, problém byl vždy s tím, jak výsledek přinést divákům. Technologie pro zhlédnutí 3D filmů je tedy zcela jinou, samostatnou kapitolou.

První velký boom 3D filmů nastal v 50. letech, kdy měl velký komerční úspěch snímek Bwana Devil. Vzniklo na 60 nových filmů v této technologii včetně Hitchcockovy Vraždy na objednávku. Jenže právě vysoké náklady a technické problémy (stříbrná plátna, polarizační brýle, dva synchronizované projektory, speciální čočky atd.) znamenaly v té době rychlý zánik moderní novinky.

Až teprve v 70. a 80. letech se někteří filmaři pokusili o vzkříšení 3D filmů (Čelisti 3D, Pátek třináctého 3). Ale pořád šlo jen o ojedinělé pokusy. Až s vynálezem formátu IMAX 3D, jenž byl poprvé představen na Expo’86 ve Vancouveru. Specializovaná 3D kina vznikají až v posledních několika letech a jejich počet se začíná pomalu rozšiřovat i u nás.